sen
Všechny postavy a události jsou vymyšlené. I když v textu nepadají sprostá slova, neměli byste jej raději číst… :-)
„Odporné školní ráno" pomyslel si Petr. Přesto se ale odhodlal a vstal. Jak nesnášel pondělí. Oblékl se do svých černých kalhot a onošeného svetru, zapomněl svačinu (vždycky ji zapomněl), sebral svůj mobil značky Žehlička a.s. a vyrazil do své školy. Cesta ale neprobíhala jako obvykle. Už od první chvíle co vyšel z domu, byl celý nesvůj. Když dorazil k obchodu, kde se scházel se svým kámošem, tak si sednul na lavičku a čekal. Po chvíli mu přišla SMSka od kámoše že nemá čekat, že nejde do školy… Zničehonic ucítil uder do hlavy. Petr se probudil. Rozhlédl se kolem a zjistil že je jinde. Že to tu nezná! ,,Panebože kde to jsem, co tu dělám?" a podobné myšlenky mu kmitaly hlavou. Z dálky na něho zaburácel hrom, který se přibližoval a slábl až se změnil v lidský hlas. Stál nad ním vysoký blonďák svalnaté postavy. Tvůj ,, fotr nám zavřel kamarády!" řekl. Petr nevěděl o čem to mluví. Ale snažil se na to přijít. Ale to už se na něho hrnuly otázky. ,,Kde je tvůj fotr? Od kdy do kdy pracuje? Chodí večer někam?" Tady se zarazil a čekal odpověď. V té volné chvíli se Petr rozhlédl po místnosti a uviděl něco, co ho šokovalo. Všude byly vyvěšeny Hitlerovy fotky, vlajky s hákovými kříži a taky nápisy ,,Nic než národ". ,,Že by neonacisti?" napadlo ho. ,,Já nic nevím". Bránil se chabě Petr, ale blonďák se naštval, vytáhl pistol a vystřelil… kulka se odrazila od země o rozbila špinavé střešní okno. ,,Tak mluv!" zařval. Ale Petr nereagoval, byl v bezvědomí. Když se znovu probral, ležel před obchodem opřený o lavičku. Spěšně mrknul na hodinky, bylo půl osmé. ,,To byl ale sen" řekl si. Potom se ale podíval znovu na mobil, aby zjistil proč jeho kamarád nejde do školy. Na mobilu měl zprávy od rodičů kde je ,a taky zmeškané hovory. Bylo mu to divné. Podíval se na datum bylo úterý, okamžitě se rozběhl domů. Tam všechno řekl matce. Ta mu
to nechtěla věřit, ale zavolala do školy, aby ho omluvila. Zaslechl klíč ve dveřích. Do místnosti ale nevešel otec jak očekával, ale ten svalnatý blonďák. Matka vykřikla a svalila se na zem, ale Petr neváhal, popadl nejbližší tvrdý předmět který našel (jeho mobil), a hodil ho vší silou po nezvaném hostu. Ten to nečekal a dostal plný zásah do hlavy. Petr se rozběhl ke dveřím od bytu, a potom po schodech do sklepa, kde sebral babettu. Po pěti minutách zrovna když ji vytáhl ze sklepa zaslechl hysterický křik ,,ten člověk je mrtev!" To už neváhal a začal zuřivě startovat stařičkou babettu. Rozjel se přímo za otcem do práce, ale daleko nedojel. Zastavili ho totiž policajti a chtěli po něm řidičský průkaz. Ten Petr samozřejmě neměl tak se vymluvil že ho nechal u kamaráda a že se zrovna pro něj vracel. Policajti se chvilku mezi sebou radili, ale potom ho nechali jet. Během jízdy si Petr začal srovnávat v hlavě události. Nejdříve divný pocit při odchodu z domu, potom návštěva nějakého fašistického doupěte,probuzení před obchodem ale o den později a nakonec se v jeho domě objevil ten fašistický šílenec. To je ale trochu ,,uhozený" řekl si jen tak pro sebe. Zničehonic babettě narostla křídla, a už si to lítal nad městem jak se mu zachtělo. Když se ohlédl uviděl armádu rozzuřených špačků s kulomety a taky jednoho sokola, který je všechny vedl. Sokol začal pronikavě pištět. Ale to se Petrovi nelíbilo zacpal si uši a letěl dál. Vůbec ho nenapadlo že sokolův křik je jakési znamení pro jeho armádu. Když se znovu ohlédl tak nevěřil vlastním očím. Ti špačci po něm střílejí. Chudák Petr dostal několik zásahů a spadl na zem. Když se probral, zjistil že leží doma v posteli. Vstal. Jakmile se protáhnul šel k oknu. Odhrnul závěs a uviděl ...odlétajicího ptáka. "Že by špaček?"
Jiří Lexa
jirilexa@centrum.cz