Svíčka
Bill se pohodlně rozložil na prostorné pohovce a schoulil se pod jednu z teplých vlněných dek, ležících na hromádce kousek od něj. Přimhouřil oči a přitáhnul si přikrývku ještě blíže k tělu, protože silný vítr lomcující pěvně zavřenými okny v něm evokoval pocit chladu. Tohle smutné počasí na něj působilo depresivně a nostalgicky zároveň, silná sněhová vánice za zamlženými skly mu přiváděla neradostné i romantické myšlenky, vlastně se nemohl rozhodnout, jestli se mu to líbí nebo ne. Snad by si tyto okamžiky užíval mnohem lépe, kdyby nebyl nucen je trávit sám. Teď by jej ven nikdo nedostal, přes obrovské vločky nebylo ani vidět před dům a všude kolem bylo monotónní bílo. Přimhouřil oči. Sálající teplo v místnosti jej ukolébávalo ke spánku a jeho víčka pomalu klesala dolů a přikrývala temně hnědé lesklé oči. Vlasy mu spadaly na v tenkých pramíncích na malý polštář pod jeho hlavou, který také příjemně hřál a tak báječně se na něm odpočívalo. Nechtělo se mu dnes zůstávat samotnému nahoře, tady v obýváku měl pocit většího prostrou, nemusel být stísněný u sebe v pokoji. Přesunul se sem v okamžiku, kdy za sebou dnes večer Tom zabouchnul dveře. Rozhodl se, že se těmito jeho manýry nebude už nadále rozrušovat. Pokud to takhle chce, on mu nemůže ani v nejmenším bránit, Tom vůči němu nemá vůbec žádné závazky a i kdyby ano, bratr není ten typ člověka, jenž by si s nimi příliš lámal hlavu.
Nejspíš mu až příliš pozdě došlo, jak bezvýznamné a neefektní byly jeho plačtivé scény pokaždé když odcházel, tak zbytečně se ponižoval. Prostě si myslel, že jeho slzy na bratra zapůsobí, že jej přinutí zůstat, ale bohužel se minuly účinkem. Tom mu jen s úsměvem doporučil, ať není hysterický a zmizel. I jeho následné trucování bylo dětinské, nemohl za to, byl zvyklý, že lidé kolem něj jednali podle jeho vlastních představ a nestavěli se proti jeho názoru. Nejvíc jej rozčilovalo, s jak obrovskou lehkostí to bratr všechno bere, dělal si z něj legraci, dobíral si ho a on vždycky jednal úplně stejně špatně, když se s nafouklými tvářemi zavřel ve svém pokoji a nevyšel do dalšího rána. Zbytečně. Toma tím jen výborně bavil. Dnes vážně neměl chuť trucovat. Raději se posadil do ztichlé místnosti, kde pozhasínal všechna světla a kolem sebe rozestavil svíčky. Nezáleželo mu na tom, že nemá s kým to všechno sdílet, jemu samotnému to prostě dělalo dobře. Měl chuť na vážně dokonale emotivní atmosféru, po neskutečně dlouhé době zapálil oheň v jejich krbu a téměř hypnotizoval pomalu se pohybující plameny, které vydávaly úžasné teplo a dodávaly pocit harmonie a klidu.
Niko jej nerušil, mohl si sám vychutnávat sálající knoty vanilkových svíček a chvílemi dřímat na měkkém gauči, s myšlenkami, s nimiž se nikomu nesvěřoval, které byly jen jeho vlastní, patřily jen do jeho hlavy a on neměl zájem ventilovat je ven. Bylo mu dobře. Nemyslel na něj. Proč by měl? On má teď jistě také na práci něco mnohem zajímavějšího. Kdyby chtěl zůstat s ním, zůstal by. Měl tu možnost, nabízel mu to, ale setkal se zase s odmítnutím.Už se nenamáhal, neměl k tomu důvod. Vlastně mu to svým způsobem vyhovovalo. Mohl poslouchat padání vloček za okny, nikomu nemusel na nic odpovídat, nikdo se jej na nic neptal, celý dům byl výrazně provoněn, lehký odér byl cítit v každé jeho části. Plamínky jej uklidňovaly, přiváděly jej do příjemného otupění, nelámal si hlavu s ničím důležitým, jen tak polehával a chtěl své tělo dostatečně vyhřát, když už jej prostě odmítnul zahřívat někdo jiný.
Upadnul do polospánku, z nějž jej po dvaceti minutách probralo hlučné bouchnutí dveří a cinkot klíčů na skleněném stolku. Nechtěl se tím nechat nijak rozrušovat, prostě byl odhodlaný otočit se na druhý a nevšímat si příchozího, jednoduše jej ignorovat a doufat, že je projde kolem něj do svého pokoje v patře a nebude jej svými řečmi jakkoliv obtěžovat. Neměl na něj náladu, cítil se příliš hezky na to, aby si to nechal někým zkazit. Klid mu ale nebyl dopřán na dlouho, po pár vteřinách se ozval Tomův rozladěný hlas. "Mohl bys rozsvítit? Nevidím na krok!" "Schody jsou vpravo" sykl Bill a hodlal pokračovat ve spánku. "Bille! Vstaň a zhasni ty hloupé svíčky, neuvěřitelně to páchne a je tady dým". Bill zatnul ruku v pěst a prudce se posadil, čímž ze sebe shodil přikrývku. "Pokud vím, bydlím tady stejně jako ty, takže jestli nejsi s něčím spokojený, seber se a můžeš jít, pokud nevidíš, dveře jsou přímo za tebou". Tom neodpověděl, jen nemotorně doklopýtal až k jednomu z křesel a posadil se naproti bratra. Několikrát se cestou bolestivě odřel o rohy nábytku, ale nedal najevo ani hlásku.
Bill pozoroval bratra v záři svíček, jak se uvolněně zhroutil do křesla a neuniknul mu zadumaný výraz v jeho tváři, na niž dopadaly odrazy tančících plamínků. Neodpustil si drobnou poznámku. "Copak? Nechala tě?" šeptnul ironicky a natáhnul se pro sklenici vody stojící na stole. "Ano" prohodil Tom. Bratrovi zaskočil doušek v ústech,ale dokázal kašlání ovládnout. Nemohl si pomoct. Měl z toho škodolibou radost, ačkoliv věděl, že to příliš nesvědčí o jeho povaze. "Nevěřím, že by tě opustila jen tak pro nic za nic, držela se tě jako klíště" opáčil Bill, teď už vážným hlasem se známkami zájmu. "Neříkám, že pro nic za nic" ušklíbnul se Tom a pokračoval pomalým, mazlivým tónem. "Řekl jsem jí, že se mi líbí někdo jiný". Bill pozvedl obočí. Neměl zájem poslouchat zkazky o bratrových aférách. Tom hovořil dál. "Už jsme spolu něco měli, ale já to skončil, protože jsem myslel, že můžu najít něco lepšího, že můžu najít nějakou důstojnou náhradu. Ale nejde to, nikdo lepší není a žádnou kopii nechci". "Chceš originál?" pousmál se Bill?
"To chci. Ale, nevím jestli mě bude chtít zpátky, uměl jsem být i nesnesitelný". Bill cítil , jak se mu hrne do tváří červeň. Bylo to tak jednoznačné, vždycky se tak strašně snadno projevilo, když znervózněl, neuměl to zakrývat, byl příliš emotivní člověk, snadno se nechal rozrušit. Tom se k němu přisunul ještě blíž a jakmile se jeho ruka přisunula k bratrovu stehnu a dotkla se tuhé džínoviny, okamžitě pod ní ucítil zachvění. "Vezmeš mě zase k sobě? Nebo mám prosit?" "Tak pros" sykl Bill a nechal bratra, aby mu pohybem ruky nasměroval hlavu k lepšímu úhlu, odkud měl mnohem lepší přístup k jeho ústům. Už tak strašně dlouho jej u sebe neměl tak blízko! Byli si vzdálení a on už ani nedoufal, že by se to mohlo postupem času změnit, že by si zase mohl vychutnávat chuť jeho polibků jako právě teď. Byly horké, horké a žádostivé, bylo jasně znát, že i jemu tolik scházeli, že je po nich dychtivý a touží po nich. Bral jeho rty do svých a vpouštěl do nich bratrův jazyk, jakmile se propletly, bylo to jako výbuch elektrického proudu, až se Billovi téměř zatočila hlava z toho silného citu. Objal bratra kolem krku a přejel jazykem po jeho rtu, který následně bolestivě skousnul mezi zuby. "Dost!" křiknul dotčeně bratr a dlaní se pokoušel setřít rudý pramínek krve stékající ze spodního rtu. "Myslíš, že sis to nezasloužil?" špitnul do ticha Bill. "Nechal jsem ji kvůli tobě". "Ano, ale bude pro tebe hodně drahé mi vynahradit všechno to, co jsi dělal s ní" ujistil jej vyčítavě Bill.
"Měl bych začít" zasmál se Tom a podal bratrovi ruku. "Je tady málo místa" reagoval na jeho nechápavý pohled a když jej přiměl vstát, dovedl jej k vyhřáté podložce přímo před rozžhavený krb. "Je to jak sis to představoval? Romantiku. Svíčky a krb, je to v pořádku?"Bill se smíchem dosednul na zem a stáhnul bratra k sobě do náruče. "Je to perfektní" políbil jej něžně na tvář. Chtěl aby se ně něj Tom položil, ale bratr jej dnes nechtěl zatěžovat svojí, byť nepatrnou vahou. Sám si jej vysadil na svůj klín a jeho dlaně se okamžitě octly na Billově zadku. Přitáhnul si jej k sobě ještě pevněji, aby mohl intenzivněji nasávat vůni jeho vlasů. "Chyběl jsem ti?" zašeptal Bill. Když jej na okamžik přestal líbat aby nabral dech a opřel si své čelo o jeho. "Copak necítíš jak moc jsi mi chyběl?" ušklíbnul se Tom a pomalu zapohyboval bratrovými boky na svém rozkroku. Billa i ten nepatrný pohyb dokázal vzrušit natolik, že téměř násilím položil Toma na záda a prudce z něj stáhnul tričko. Pronikal do Tomových úst stále hlouběji, přesně podle toho, jak on silně svíral on jeho úzké boky, které jej tak neskutečně lákaly. On věděl, že Bill nebude kvůli jeho předešlému chování tak velkorysý, aby mu dovolil skutečné milování, bylo mu jasné, že si bratra nejdříve musí uchlácholit. Pozoroval přivřenýma očima žhoucí oheň a hladil Billa v rozcuchaných, zatímco on bral do úst jeho bradavky a něžně je přejížděl vlhkým jazykem, dokud nebyly úplně tuhé.
Bill si všimnul bratrovi nepozornosti, jak si jen mlčky vychutnává jeho přízeň a náklonnost. Jel svým jazykem po jeho napjaté hrudi až k podbřišku a levou rukou nenápadně sáhnul po nejbližší svíčce na niž dosáhnul, aniž by musel zvedat své tělo. Opatrně ji přiblížil k Tomovi, který stále jen omámeně upíral zrak ke krbu a prudce ji naklonil, což způsobilo, že na bratrovu hruď dopadlo několik kapek rozžhaveného vosku. Tom se s výkřikem vyhoupnul do sedu a v mírném šoku sledoval tmavě rudé skvrny na svém břiše a prsou, které neskutečně pálily a štípaly. "Zbláznil ses?!" obořil se na Billa, ale ten jej jen srazil zpátky na zem a několikrát se otřel svým klínem o jeho, což přivedlo bratra na úplně jiné starosti. Zajel dlaněmi pod Billovo tričko a silně hladil jeho dokonale rovné břicho a nehty zarýval do hladkých zad. Líbilo se mu, jak se na něm bratr svíjí, umocňovalo to jeho vzrušení, nemohl se ovládnout a neustále se jej snažil posadit na to správné místo, protože jej jeho tělo a polibky rozhodně nenechávaly chladným a navíc, po tak šíleně dlouhé době mu činilo velké obtíže kontrolovat svůj chtíč. Už tak dlouho bratra neměl, teprve teď si uvědomoval, že jen Bill jej dovede absolutně vzrušit, donutit jej k tomu, aby i prosil o sex s ním, aby mu to dovolil.
To se ještě nikomu nepodařilo. Zatnul nehty do jeho dětsky jemné kůže, protože Bill právě s nevěřitelnou intenzitou líbal jeho podbřišek a prsty zajížděl hluboko pod jeho boky. Tom měl pocit, že jeho dráždění nevydrží do konce, laskal jej příliš důkladně a on se jen těžko bránil. "Bille já…" začal tiše, ale bratr jej pochopil i beze slov. Přesunul se na okamžik zpět k jeho ústům, zasypával jej polibky, aby se trochu uklidnil, aby nebyl tak vyprovokovaný jako teď. Teprve po několika minutách pomalu rozepnul pásek u jeho kalhot a nesnesitelně po milimetrech svlékal i jeho prádlo, které po jeho kůži ledabyle klouzalo. Tom hlasitě zasténal, jen co přejel rukou po jeho vzrušení a jemně s ní zapohyboval. Měl pocit, že už jen tento pohyb jej dohnal na pokraj vrcholu, ale ku podivu to tak nebylo. Musel zatnout prsty do tvrdé podlahy, když jej bral Bill opatrně do úst a tiše zavzdychal, jakmile na sobě ucítil jeho horký jazyk. Viděl jak bratr několikrát zvednul oči k těm jeho, chtěl sledovat jeho výraz, jestli si to skutečně užívá a vychutnává, jestli jsou mu jeho doteky příjemné. Byly, jistěže byly. Tom se musel až moc dlouho obejít bez bratrova dráždění, proto nebylo pro Billa nijak těžké přivést jej k orgasmu. Znal jeho tělo dokonale, přestože se jej už nějakou dobu nesměl dotknout, všechno se mu zase zpátky vybavilo a on získal opět tu svoji sebejistotu.
Pomalu pohyboval rukou obemknutou kolem jeho vzrušení a zpracovával jej jazykem, což bratrovi způsobovalo doslova slastná muka a příliš dlouho jim nevydržel odolávat. Laskání bylo až moc dokonalé, on přesně věděl kam sáhnout, jakou silou a jak dlouho. Byl prostě jedinečný. Věděl, že Billa nemusí upozorňovat na svůj blížící se vrchol, nikdy jej na to nemusel připravovat. Když s krátkým výkřikem zaklonil hlavu, bylo mu jasné, že kdyby se podíval dolů, viděl by bratra, jak s přivřenými víčky polyká. Jeho tělo se dostalo z té příjemné doznívající křeče a on se uvolněně položil na horkou podložku, jejíž teplo ani příliš nevnímal, přestože snad každá buňka v jeho těle, byla několikanásobně citlivější než obvykle. On byl celkově na Billovy doteky úplně nejcitlivější. Pohladil po tváři bratra, který se nad ním s úsměvem skláněl a políbil jej na čelo. Objal jej. Chtěl jej u sebe cítit, šlo mu o ten vzájemný kontakt, blízkost, ne jen o sex, důležitější pro něj byla jeho pouhá přítomnost. "Bille? Můžu tě o něco požádat?" "O cokoliv"prohlásil bratr v očekávání a přejel rty po jeho líci. "Sfoukni už konečně ty nemožné svíčky"………